Hlavní postava byla patrně „odkoukána“ z románu Anny Bolavé Do tmy, ale to je asi jediná „vada na kráse“ této pozoruhodné, v pořadí druhé knihy Viktorie Hanušové. A zatímco Anežka mi přes všechny nepochybné klady přece jen připadala hodně prvoplánová, jakoby upachtěná a vystavěná na „společensky angažovaném“ tématu, tady je to už jiné. Houbařka zdárně překonala „dětské nemoci“ spisovatelčiny prvotiny a je knihou, která si „na nic nehraje“, ale předestírá před čtenářem drsně realistický příběh o „nepřizpůsobivém“ jedinci ve „svobodné“ a „demokratické“ společnosti, v níž se přece všichni máme dobře, že... A kdo ne, tak si za to může sám!
Domek v krásném, romantickém prostředí Šumavy, nedotčená příroda, vycházky do lesů, kde našinec ví o tajných místech plných hub – kdo z nás po něčem takovém aspoň občas nezatouží? Sáře bychom možná takovýto život i záviděli, ovšem prvotní idyla je vzápětí vystřídána krutým prozřením, po němž je náhle všechno jinak. Konfrontován se spisovatelčiným záměrem se čtenář musí chtě nechtě připravit na to, že procházka růžovým sadem šumavských lesů, luk a plání bude čím dál víc zastiňována takřka thrillerovými vhledy do zraněné duše...
Domek v krásném, romantickém prostředí Šumavy, nedotčená příroda, vycházky do lesů, kde našinec ví o tajných místech plných hub – kdo z nás po něčem takovém aspoň občas nezatouží? Sáře bychom možná takovýto život i záviděli, ovšem prvotní idyla je vzápětí vystřídána krutým prozřením, po němž je náhle všechno jinak. Konfrontován se spisovatelčiným záměrem se čtenář musí chtě nechtě připravit na to, že procházka růžovým sadem šumavských lesů, luk a plání bude čím dál víc zastiňována takřka thrillerovými vhledy do zraněné duše...
Recenze zde:
Žádné komentáře:
Okomentovat