Kdo zvítězí – slovenský národ, nebo multikulturní šílenci?
Jestliže se na události posledních dnů u našich východních sousedů podíváme z širší perspektivy, pak je okamžitě zřejmé, že mají prakticky totožný scénář s těmi, k nimž došlo před časem na Ukrajině a dnes jsou známy jako tzv. Majdan. Evropská unie a USA se tenkrát rozhodly využít nespokojenosti části společnosti k provedení státního převratu s cílem oslabit Rusko, přičemž výsledkem je zničená země a válka na Donbase.
O co jde organizátorům protivládních nepokojů na Slovensku není rovněž složité pochopit – souvislosti jsou totiž zřejmé a všechny odkazují na specifické postavení Slovenska mezi zeměmi Visegrádské čtyřky. Toto společenství států východní a střední Evropy je již léta trnem v oku bruselským elitám, neboť dlouhodobě vzdoruje snahám o unifikaci starého kontinentu a jeho přeměnu na centrálně řízený Superstát. Dosavadní politický nátlak na Polsko, Maďarsko, Českou republiku a Slovensko nesplnil očekávání – klín mezi zmíněné státy byl sice vražen a došlo k jejich rozštěpení, ovšem z pohledu unijního establishmentu se věci vyvinuly spíše k horšímu. Polsko a Maďarsko zmíněný tlak nejenže ustály, ale vlastenecké a protimigrační síly tam získaly jasně navrch a ani Slovensku se nepodařilo vnutit jednotnou politickou linii. Jediného „úspěchu“ mezi zeměmi V4 tak bylo dosaženo v případě České republiky, kde se podařilo nastolit vazalský režim, vyznačující se naprostou loajalitou a bezvýhradnou podporou všeho, co přijde z Bruselu či Berlína.
Přeměny České republiky na bruselský protektorát došlo v první řadě „díky“ rozkladné činnosti tzv. neziskových spolků a nevládních organizací, masivně financovaných ze zahraničí (Sorosovy nadace, Norské fondy aj.). Kontrolu nad médii a tvorbou veřejného mínění převzali lidé, propagující gender, homosexualismus, multikulturalismus a podobné ideologie, byla zavedena cenzura a poslední ostrůvky nezávislé žurnalistiky jsou objektem permanentní dehonestační kampaně.
K něčemu podobnému má nyní dojít i na Slovensku. Protože obvyklým demokratickým postupem, totiž svobodnými volbami, se evidentně nezdaří nastolit eurounijní proimigrantskou vládu, mají opět přijít na pomoc nikým nezvolení jedinci z podivných organizací a prodejní novináři. Jejich obsedantní úsilí o vyvolání celospolečenského konfliktu má pramálo společného s vraždou novináře – ta pouze poskytla vhodnou záminku pro rozpoutání nevídané kampaně na odstranění legitimní vlády. Fakt, že se do tohoto pokusu o státní převrat zapojil i prezident, dodává celé konspiraci odér absurdity a zlověstnosti.
Lze jen doufat, že lidé na Slovensku ve své většině nepodlehnou běsnění mainstreamových médií, nenechají se zmanipulovat a neskočí na špek líbivým řečem pochybných individuí. A snad jim bude výstrahou i smutný osud České republiky, kde „neziskovky“, homosexuální lobby a vítači „uprchlíků“ zvítězily nad národem a uvrhly zemi do mravního marasmu nevídaných rozměrů.
O co jde organizátorům protivládních nepokojů na Slovensku není rovněž složité pochopit – souvislosti jsou totiž zřejmé a všechny odkazují na specifické postavení Slovenska mezi zeměmi Visegrádské čtyřky. Toto společenství států východní a střední Evropy je již léta trnem v oku bruselským elitám, neboť dlouhodobě vzdoruje snahám o unifikaci starého kontinentu a jeho přeměnu na centrálně řízený Superstát. Dosavadní politický nátlak na Polsko, Maďarsko, Českou republiku a Slovensko nesplnil očekávání – klín mezi zmíněné státy byl sice vražen a došlo k jejich rozštěpení, ovšem z pohledu unijního establishmentu se věci vyvinuly spíše k horšímu. Polsko a Maďarsko zmíněný tlak nejenže ustály, ale vlastenecké a protimigrační síly tam získaly jasně navrch a ani Slovensku se nepodařilo vnutit jednotnou politickou linii. Jediného „úspěchu“ mezi zeměmi V4 tak bylo dosaženo v případě České republiky, kde se podařilo nastolit vazalský režim, vyznačující se naprostou loajalitou a bezvýhradnou podporou všeho, co přijde z Bruselu či Berlína.
Přeměny České republiky na bruselský protektorát došlo v první řadě „díky“ rozkladné činnosti tzv. neziskových spolků a nevládních organizací, masivně financovaných ze zahraničí (Sorosovy nadace, Norské fondy aj.). Kontrolu nad médii a tvorbou veřejného mínění převzali lidé, propagující gender, homosexualismus, multikulturalismus a podobné ideologie, byla zavedena cenzura a poslední ostrůvky nezávislé žurnalistiky jsou objektem permanentní dehonestační kampaně.
K něčemu podobnému má nyní dojít i na Slovensku. Protože obvyklým demokratickým postupem, totiž svobodnými volbami, se evidentně nezdaří nastolit eurounijní proimigrantskou vládu, mají opět přijít na pomoc nikým nezvolení jedinci z podivných organizací a prodejní novináři. Jejich obsedantní úsilí o vyvolání celospolečenského konfliktu má pramálo společného s vraždou novináře – ta pouze poskytla vhodnou záminku pro rozpoutání nevídané kampaně na odstranění legitimní vlády. Fakt, že se do tohoto pokusu o státní převrat zapojil i prezident, dodává celé konspiraci odér absurdity a zlověstnosti.
Lze jen doufat, že lidé na Slovensku ve své většině nepodlehnou běsnění mainstreamových médií, nenechají se zmanipulovat a neskočí na špek líbivým řečem pochybných individuí. A snad jim bude výstrahou i smutný osud České republiky, kde „neziskovky“, homosexuální lobby a vítači „uprchlíků“ zvítězily nad národem a uvrhly zemi do mravního marasmu nevídaných rozměrů.
Žádné komentáře:
Okomentovat