Démoni balkánské války a světská spravedlnost
V letech 1988 – 1990 jsem v letních měsících třikrát navštívil mariánské poutní místo Medjugorje v tehdejší Jugoslávii. Zatímco při první cestě jsem byl jako správný socialistický turista vybaven pasem, výjezdní doložkou a devizovým příslibem a při třetí jsem už bohudík tyto totalitní relikty nepotřeboval, v roce 1989 to bylo jiné. Jel jsem takříkajíc „na černo“, takže jsem si užil nejednu horkou chvilku a při zadržení na maďarsko-jugoslávské hranici to vypadalo, že budu eskortován zpátky s paragrafem „nelegálního opuštění republiky“ na krku. Naštěstí k tomu nakonec nedošlo a maďarští pohraničníci mě dokonce posadili do vlaku, který směřoval do Záhřebu, odkud jsem pak pokračoval do Splitu, Mostaru a Čapljiny. Z ní to už bylo to Medjugorje jen pár kilometrů...
Proč to ale píšu? Cesta ze Záhřebu do Splitu trvala osm hodin a za okny vlaku kolem mne ubíhala pěkná, takřka idylická krajina s městečky a vesnicemi. O tři roky později jsem mnohá z těchto míst viděl znovu, tentokrát na televizní obrazovce při zpravodajství z balkánské války – rozstřílené domy, zničené kostely, všude trosky, zkáza a nepopsatelná spoušť. Hlavně však mrtví muži, ženy i děti, zabití často bez jakékoli příčiny, pouze proto, že byli jiného etnika než jejich sousedé... Co se zde přihodilo, jaká hrůzostrašná, zničující síla zatemnila mysl tolika lidí a přeměnila je v bestiální vrahy? A to v Evropě na samém konci 20. století, kdy nikoho ani ve snu nenapadlo, že něco takového je vůbec možné!
Kniha Vyšetřovatel (s podtitulem Démoni balkánské války a světská spravedlnost) je mimořádně cenným příspěvkem do diskuse o příčinách a průběhu katastrofy, která se jako děsivý uragán přehnala přes rozpadlou Jugoslávii. Rozhovory s jejím autorem jsem slyšel v rozhlase a viděl v televizi, takže mi před samotnou četbou bylo jasné, že Vladimír Dzuro je výjimečnou osobností, u níž si při analýze balkánské tragédie můžeme být jisti nestranností a objektivitou. Domnívám se, že podobně to cítila i řada dalších čtenářů, takže Vyšetřovatel se po právu stal bestsellerem, který se krátce po prvním vydání dočkal dotisku.
Dlouho předtím, než na Balkáně umlkly zbraně, bylo zřejmé, že pro zločiny, k nimž zde došlo, musí být zřízen mezinárodní tribunál. Bývalý pražský kriminalista Vladimír Dzuro se podivuhodným řízením osudu ocitl v roli vyšetřovatele válečných zvěrstev, která měla být zdokumentována a jejich pachatelé předáni soudu v Haagu. Takto napsané to vypadá jednoduše, ovšem v praxi to znamenalo pátrat po masových hrobech, provádět exhumace, vyhledávat svědky, zaznamenávat jejich výpovědi a mnoho další mravenčí práce, než bylo možné obvinit konkrétní osoby. Ty se pochopitelně snažily vyhnout zadržení a deportaci, takže v Dzurově knize se setkáváme i s případy doslova thrillerových scén, připomínajících zatčení Adolfa Eichmanna.
Když si uvědomíme, jak nepřehledná byla mnohdy situace na balkánských bojištích a kolik nejrůznějších vojenských jednotek i nelegálních ozbrojených skupin zde operovalo, pak musíme cítit hluboký obdiv k práci vyšetřovatelů, kterým se podařilo usvědčit a pohnat před soud nejen hlavní organizátory zločinů, ale i jejich ochotné vykonavatele. Jako Češi můžeme být hrdí, že při těchto náročných a často velmi nebezpečných akcích hrál jednu z klíčových rolí náš občan, který se jí zhostil na výbornou a zasloužil se o dobré jméno naší země ve světě jako málokdo jiný. I když skromnost nedovolila Vladimíru Dzurovi vystavovat své zásluhy veřejně na odiv, z řady míst v jeho knize lze vydedukovat, jak obrovskou práci vykonal a jakému respektu se těšil u svých kolegů.
Je evidentní, že některé otázky ohledně bratrovražedné války na Balkáně zůstanou nezodpovězeny, především tedy ty, které se týkají nikoli lidské, ale Boží spravedlnosti. Asi těžko přijdeme na to, odkud se v „normálních“ lidech jakoby ze dne na den vezme tolik zla. Svého času se hojně používal termín „balkanizace“, i když nikdo přesně nevěděl, co si pod ním představit, popř. chyběla ochota vyslovit hroznou pravdu. Nejblíže jí byl patrně historik Radomír Malý, když napsal, že v lidské duši jsou temná zákoutí, zasutá kdesi v podvědomí, která se většinou nijak neprojevují. Pak ale jednoho dne do té doby slušný a spořádaný člověk vezme do ruky zbraň a povraždí své sousedy, s nimiž dosud žil v míru a pokoji. Asi na tom něco bude, protože vysvětlovat balkánskou spirálu násilí a krutosti toliko nacionalismem či historickými rezidui se nedá...
Kniha Vyšetřovatel je tak mnohem víc než jen literaturou faktu – je varovným mementem a výstrahou před Zlem, kterému už nesmí být dána příležitost, aby mezi lidmi zaselo semeno nenávisti jako před nedávnem na Balkáně.
Proč to ale píšu? Cesta ze Záhřebu do Splitu trvala osm hodin a za okny vlaku kolem mne ubíhala pěkná, takřka idylická krajina s městečky a vesnicemi. O tři roky později jsem mnohá z těchto míst viděl znovu, tentokrát na televizní obrazovce při zpravodajství z balkánské války – rozstřílené domy, zničené kostely, všude trosky, zkáza a nepopsatelná spoušť. Hlavně však mrtví muži, ženy i děti, zabití často bez jakékoli příčiny, pouze proto, že byli jiného etnika než jejich sousedé... Co se zde přihodilo, jaká hrůzostrašná, zničující síla zatemnila mysl tolika lidí a přeměnila je v bestiální vrahy? A to v Evropě na samém konci 20. století, kdy nikoho ani ve snu nenapadlo, že něco takového je vůbec možné!
Kniha Vyšetřovatel (s podtitulem Démoni balkánské války a světská spravedlnost) je mimořádně cenným příspěvkem do diskuse o příčinách a průběhu katastrofy, která se jako děsivý uragán přehnala přes rozpadlou Jugoslávii. Rozhovory s jejím autorem jsem slyšel v rozhlase a viděl v televizi, takže mi před samotnou četbou bylo jasné, že Vladimír Dzuro je výjimečnou osobností, u níž si při analýze balkánské tragédie můžeme být jisti nestranností a objektivitou. Domnívám se, že podobně to cítila i řada dalších čtenářů, takže Vyšetřovatel se po právu stal bestsellerem, který se krátce po prvním vydání dočkal dotisku.
Dlouho předtím, než na Balkáně umlkly zbraně, bylo zřejmé, že pro zločiny, k nimž zde došlo, musí být zřízen mezinárodní tribunál. Bývalý pražský kriminalista Vladimír Dzuro se podivuhodným řízením osudu ocitl v roli vyšetřovatele válečných zvěrstev, která měla být zdokumentována a jejich pachatelé předáni soudu v Haagu. Takto napsané to vypadá jednoduše, ovšem v praxi to znamenalo pátrat po masových hrobech, provádět exhumace, vyhledávat svědky, zaznamenávat jejich výpovědi a mnoho další mravenčí práce, než bylo možné obvinit konkrétní osoby. Ty se pochopitelně snažily vyhnout zadržení a deportaci, takže v Dzurově knize se setkáváme i s případy doslova thrillerových scén, připomínajících zatčení Adolfa Eichmanna.
Když si uvědomíme, jak nepřehledná byla mnohdy situace na balkánských bojištích a kolik nejrůznějších vojenských jednotek i nelegálních ozbrojených skupin zde operovalo, pak musíme cítit hluboký obdiv k práci vyšetřovatelů, kterým se podařilo usvědčit a pohnat před soud nejen hlavní organizátory zločinů, ale i jejich ochotné vykonavatele. Jako Češi můžeme být hrdí, že při těchto náročných a často velmi nebezpečných akcích hrál jednu z klíčových rolí náš občan, který se jí zhostil na výbornou a zasloužil se o dobré jméno naší země ve světě jako málokdo jiný. I když skromnost nedovolila Vladimíru Dzurovi vystavovat své zásluhy veřejně na odiv, z řady míst v jeho knize lze vydedukovat, jak obrovskou práci vykonal a jakému respektu se těšil u svých kolegů.
Je evidentní, že některé otázky ohledně bratrovražedné války na Balkáně zůstanou nezodpovězeny, především tedy ty, které se týkají nikoli lidské, ale Boží spravedlnosti. Asi těžko přijdeme na to, odkud se v „normálních“ lidech jakoby ze dne na den vezme tolik zla. Svého času se hojně používal termín „balkanizace“, i když nikdo přesně nevěděl, co si pod ním představit, popř. chyběla ochota vyslovit hroznou pravdu. Nejblíže jí byl patrně historik Radomír Malý, když napsal, že v lidské duši jsou temná zákoutí, zasutá kdesi v podvědomí, která se většinou nijak neprojevují. Pak ale jednoho dne do té doby slušný a spořádaný člověk vezme do ruky zbraň a povraždí své sousedy, s nimiž dosud žil v míru a pokoji. Asi na tom něco bude, protože vysvětlovat balkánskou spirálu násilí a krutosti toliko nacionalismem či historickými rezidui se nedá...
Kniha Vyšetřovatel je tak mnohem víc než jen literaturou faktu – je varovným mementem a výstrahou před Zlem, kterému už nesmí být dána příležitost, aby mezi lidmi zaselo semeno nenávisti jako před nedávnem na Balkáně.
Žádné komentáře:
Okomentovat