„NEŘEKNU K TOMU NIC!“

...tím je řečeno vše!

Jestliže se objektivně podíváme na to, co způsobilo dnešní katastrofální úpadek Církve, pak je zřejmé, že prapůvodní příčinou tohoto marasmu je – řečeno slovy Písma – přizpůsobování se světu. Zřeknutí se katolického morálního učení v oblasti lidské sexuality vedlo k tomu, že vzniklého věroučného vakua okamžitě využily sodomitské organizace, jejichž agresivní propagandy se většina církevních hodnostářů zalekla a nekladla jí prakticky žádný odpor. Strach z toho, že by mohli být označeni za tzv. „homofoby“, vedl u nich dokonce k tomu, že se „otevřeli světu“ natolik, až změnili i závaznou církevní nauku o zvrácenosti homosexuality.

Když byla homosexualita  v roce 1973 vyřazena Americkou psychiatrickou společností ze seznamu duševních chorob, nestalo se tak proto, že by se snad u ní dospělo k nějakým novým medicínským poznatkům. Důvodem byl dlouholetý a nevybíravý útok homolobby v USA, dožadující se uznání této deviace za normální variantu lidské sexuality. Po tomto úspěchu stál před sodomity už jen jeden protivník – totiž katolická Církev se svým jasným morálním učením. Je třeba si přiznat, že masivní proticírkevní propaganda, infiltrace kněžských seminářů a kriminalizace pravověrných biskupů slavila bohužel úspěch – zdegenerovaná hierarchie, řízená vatikánskou homolobby, přivedla Církev na pokraj zničení. A z tohoto úhlu pohledu je třeba se dívat i na současnou aféru, která je pouze logickým důsledkem výše zmíněného „nového přístupu k osobám s homosexuální orientací“.

Tím, že nebyla nadále považována za psychickou chorobu, homosexualita pochopitelně nepřestala být tím, čím fakticky je, totiž neurotickou poruchou osobnosti a z hlediska pravověrné katolické morálky do nebe volajícím hříchem. Obsedantní zaměřenost na stále nové a výstřednější sexuální „zážitky“ spojená s promiskuitou a mnohdy i stimulací pomocí drog (což jsou hlavní charakteristiky „homosexuálního životního stylu“) vposledku vede k celkovému rozpadu osobnosti. Kdo někdy viděl účastníky pochodu Gay Pride, ví, o čem mluvím. Homosexualita je rovněž úzce provázána s pedofilií, což sodomité zatajují, neboť pedofilie (přes jejich snahu o legalizaci) je dosud trestná. Církev se tomuto zničujícímu trendu přizpůsobila a začala rozlišovat mezi tzv. „praktikovanou“ a „nepraktikovanou“ homosexualitou. Výsledek je ten, že zatímco nemravné skutky („praktikovaná homosexualita“) jsou zatím stále ještě hříšné, zvrácené myšlenky („homosexuální sklony“) již nikoli. V Katechismu katolické Církve se dokonce píše o tom, že homosexuálové „mají být přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem“ a „je třeba se vůči nim vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace“.

Za této situace se logicky nabízí otázka, proč by tedy (když je homosexualita tak neškodná) homosexuálové nemohli být svěceni na kněze? Homolobby uvnitř Církve právě o toto usilovala po dlouhá léta, takže Benedikt XVI. nakonec musel vydat nařízení, v němž kategoricky zakázal přijímat do seminářů muže s homosexuální deprivací. Tím také nepřímo potvrdil, že homosexualita není pouhá alternativa k heterosexualitě, ale vážná a pro výkon kněžské služby neakceptovatelná psychická indispozice.

S příchodem nového papeže se ovšem stavidla amorálnosti otevřela naplno. Oslavován liberálními „katolíky“ a světskými médii jako „velký reformátor“, začal Bergoglio s destrukcí Církve celkově a jejího morálního učení zvlášť. „Kdo jsem já, abych soudil gaye?“ Po této větě se František okamžitě stal miláčkem sodomitů a katolíci na celém světě se zděšením sledovali, co přijde dál. Došlo k odstranění konzervativních kardinálů, přičemž jejich místa zaujali papežovi oblíbenci z řad vatikánské homolobby. Do dokumentu, vzešlého ze zasedání synody o rodině, na jeho naléhání málem proklouzla věta o „pozitivním působení homosexuálů v církevních společenstvích“. Exhortace Amoris laetitia pak zasadila zdrcující ránu katolickému učení o manželství. Jestliže někteří kardinálové žádají o vysvětlení sporných pasáží, pak je jejich úsilí zcela irelevantní – není totiž co vysvětlovat, všechno je jasné. František je v dvoutisíciletých dějinách Církve prvním papežem, který legalizoval cizoložství.

Asi už nikoho nepřekvapí reakce papeže a jeho okolí na list arcibiskupa Vigana, odhalující skandální praktiky sodomitů, kteří pronikli mezi členy amerického kléru. František mlčí a vatikánská homolobby věnuje všechno své úsilí nikoli na vyšetření vznesených obvinění, ale na Viganovo očerňování. Jedno je však jisté a nikdo to nemůže popřít – v osobě McCarricka se posledního konkláve zúčastnil homosexuální pedofil, který spolu se svou klikou měl rozhodující vliv na volbu papeže.

Apokalyptický rozměr církevní krize se v těchto dnech odhaluje v celé své nahotě. Má ji na svědomí nejen František se svými komplici, ale i nadšení naivních katolíků z pokoncilního „otevření se Církve novým horizontům“ a mlčení a pasivita ostatních. Když se podíváme, kdo dnes papeže podporuje, je to pohled víc než tristní – v příznačné shodě stojí bok po boku homosexuální aktivisté, prohomosexuální kardinálové a biskupové a mainstreamová média. Například list Süddeutsche Zeitung píše o tom, že „František má mnoho tvrdošíjných nepřátel v konzervativních a tradicionalistických kruzích. Nejsilnější opozice vychází z tábora těch, kdo byli přívrženci Benedikta a jeho nástupce považují za intelektuálně slabého a povrchního.“ Sodomitský německý portál Queer.de tvrdí: „Důvod pro neobvykle silný útok na papeže je ten, že Vigano má se svým církevním šéfem nevyřízené účty. ...Kromě toho je Vigano považován za jednoho z nejhomofobnějších prelátů.“ P. Milan Glaser na webových stránkách české sekce Rádia Vatikán se vyjadřuje podobně, když na jím samotným položenou otázku („Není tedy kompromitován tak trochu především samotný arcibiskup Viganò?) odpovídá takto: „Nepochybně ano, a nikoli jen trochu. Dokument, pod kterým je podepsán a kterým obviňuje papeže z nedbalosti, ba podpory ve vztahu k delikventovi v církvi, je smutný doklad diplomatického, kněžského i osobního selhání, které se nevyhýbá, jak vidno, ani vatikánské církevní hierarchii. Manipulace s fakty, důvěřivostí a smyslem lidí pro spravedlnost je obvyklá metoda nepřítele lidské přirozenosti.“ U pátera Glasera ještě zůstaňme, neboť na jeho dalším článku lze dobře demonstrovat, o co vlastně v celé věci jde: „Arcibiskup Viganò ve své umně skrývané snaze vymýtit z církevní hierarchie praktikování homosexuality předstírá, jako by to bylo možné provést snadno a rychle. Nemůže ovšem nevědět, že stíhání, ba i jen pranýřování homosexuálních styků mezi dospělými, je v leckterých moderních státech považováno za zločin homofobie, na což existují trestní sankce. Tím nutně vhání autoritu církve do úzké uličky a značných rozpaků.“ Odkdy je morální učení Církve závislé na tom, jaké zákony platí v sekulární společnosti? Opravdu je to tak, že Církev už nadále nemá brojit proti homosexuálním zvrhlostem, protože je to „zločin homofobie“? A bude to snad tak, že v případě legalizace pedofilie se Církev opět přizpůsobí a neodváží se proti ní vystupovat, aby se nedopustila „pedofobie“?

Existuje ještě pro Církev nějaká záchrana? Zdá se, že už nikoli. Pravověrní biskupové a kardinálové jsou v menšině a drtivá většina „laiků“ současného papeže pro jeho „lidovost“ a „nové přístupy k sexualitě“ zbožňuje. Církev tedy je a patrně i nadále bude ovládána Františkem preferovanými preláty, tvořícími spolu s ním smutně proslulou „levandulovou mafii“. Kardinálové Schönborn, Wuerl, Danneels, Cupich, Maradiaga, Marx, Tobin a další, zastávající v otázce homosexuality dlouhodobě protikatolické postoje, těžko přinesou do Církve nějakou změnu k lepšímu. A naprostá většina z 5 300 katolických biskupů zaujala k celé věci zbabělý vyčkávací postoj – samozřejmě tuší, že Vigano řekl čistou pravdu, ale postavit se proti zkompromitovanému papeži se neodváží. Mnozí z nich navíc alibisticky papouškují Františkovo absurdní tvrzení, že za skandály se zneužíváním nestojí homosexuální kněží, biskupové a kardinálové, ale klerikalismus!

Z lidského hlediska je sice situace Církve beznadějná, ale příslib, že pekelné brány ji nepřemohou, trvá stále. Domnívám se, že Bůh nás nenechá napospas vlkům v beránčím rouše a přijde nám na pomoc... 

https://www.youtube.com/watch?v=r_seD3H4C3s