Já vám, pane redaktore, vopravdu nevím, jestli vo něm mám mluvit. To víte, doba je dneska všelijaká, myslím ta politická korekce... co? Jo ták, máte pravdu, korektnost... Lidi prostě nemůžou mluvit tak, jak jim zobák narostl, ale furt musej dávat pozor na jazyk, co na něm mají... jako né na tom jazyku, ale na srdci a potom teprve na jazyku - Co? Vopravdu se nemusím bát? No já nevím, hlavně tam nikde nepište moje jméno, to by byl takovej průšvih! No tak jo...Když se mě, pane redaktore, ptáte pořád na toho Hitlera, vono se vo něm dneska povídá ledacos, ale řeknu vám, já ho znala hezkejch pár let a tak vím, že člověk nemůže věřit všemu, co kde slyší, protože některý lidi jsou hrozný svině a pomlouvají, kde můžou. Nechci se ho nijak zastávat, to né, měl svoje chyby, ale kdo je nemá, že...
Jako ženská vám můžu říct, že to byl fakt fešák, než začal v tom šestačtyřicátým chlastat. Vono se taky nebylo čemu divit - Německo zničený, válka prohraná a na krku kriminál... a vopravdu si těch šest let poctivě vodseděl. Jak říkám, kdo je bez viny, ať po něm tím šutrem hodí, ale ať si hlavně zamete před svým, jasný?
Vemte si jenom tu Braunovou - co se mu naslibovala, jak ho nikdy nevopustí, jak s ním ponese všecko dobrý i zlý... no a podívejte se! Sotva ho zavřeli, hned podala žádost o rozvod - to jsou lidi, co? Takový megery nejdříve zblbnou chlapovi hlavu a pak se na něho... a hezky zvysoka! Já vám říkám, von neměl štěstí na lidi! Vždycky se kolem něho vochomýtaly takový podivný existence a von neměl tu rozlišovací schopnost, aby je dokázal prokouknout. A hlavně - von na to ani neměl čas! Furt nějaký schůzování - jednou stranickej tejden v Norimberku, podruhý výročí puče v Mnichově, potřetí vojenská přehlídka v nějakým zapadákově (třeba až ve Vídni), mejdany s cizejma potentátama... a k tomu ty války! Jak to měl všechno stihnout, no řekněte! A voni jsou teď všichni chytří, jak to dělal všecko blbě a jak voni by to dělali jinak, že nerozuměl válčení a pletl se do toho oficírům, že se na to měl vykašlat a hledět si tý svý politiky a jim do toho nekecat...
Vono se to lehko řekne, víte? Ale von už měl prostě takovou náturu, jako vod přírody. Byl to zkrátka takovej puntičkář, úplnej až vobsedant - v rajchu muselo být všecko v cajchu tak, jak to chtěl von a právě to mu maj někteří dodneška za zlý. K tomu si vemte tu lidskou závist, to je hrozná vlastnost, ta zničí sebelepší přátelství - nevěřil byste, jak mu třeba ten Gébls záviděl a jak mu tím svým věčným žvaněním furt kazil ten jeho mediální vobraz a Géring...
Škoda mluvit! To byl takovej špína chlap, že se to ani vypovědět nedá! A ten Hitler byl takovej dobrák, skoro bych řekla trouba, že jim vždycky všecko vodpustil, pokaždý je vomlouval, že to mysleli dobře a že to už příště neudělaj a kdesi cosi! No a po válce? Všechno hodili na něho, né voni, ale von byl ten špatnej, von si v tý špíně nakonec musel ty ruky vymáchat! Šest let! A natvrdo! Já vám řeknu, když jsem mu do kriminálu nosila ty jeho voblíbený český buchty s povidlama a viděla, jak na tom je, a hlavně psychicky, pokaždý sem to vobrečela. Jeho netrápilo ani tak to, jak se na něm všichni podepsali a jak ho vodepsali a už vůbec né ta prohraná válka, to jestě dokázal překousnout, ale ta nuda!
Byla tam děsná nuda, von tam seděl jako zmoklá slepice a psal tu svou knížku - Můj Hnůj se to myslím jmenovalo - a já mu říkala vykašli se na to, nech to už plavat, politiku i ženský, koukni se, jak si dopad, jednou už to přece stačilo, ne?! A von že né, že co by tady jinýho dělal, že ho tady drží jak Hitlera v kleci...
Prostě hrůza! Raděj na to nevzpomínat, vymazat to z paměti! No - a když ho pustili (jak jsem už říkala, musel si to vodsedět úplně všechno!), tak nemoh najít práci. To víte - Evropa zničená, voni brali jen zedníky a tesaře a von už nemoh na nohy a tak ho vodevšad vypoklonkovali... Von jim pokaždý řekl, že je jako Hitler, že to všecko udělal von, že jen díky němu mají teď všichni práci - ale kdepak!
Řeknu vám - světská sláva, polní tráva. Jó, někdy přišel nějakej novinář a udělal s ním rozhovor - z toho se ale vyžít nedalo. A nakonec, až jim už všecko řekl a už neměl nic dalšího... tak ho vodkopli! Jo, tak jak vám to říkám, vodkopli ho a už se vo něho nezajímali! Ten bulvár, to je strašná žumpa - vymačkají člověka jako citrón... chvíli je slavnej, to jo, ale pak zas hledají nějakou jinou semetriku... né, celebritu, voni těm lidem říkaj celebrita, ať je to chlap nebo ženská, to jsou hovada, co? Ajchmann se zdejchl do Argentíny, Drakula do Brazílie... a von už utýct nestih! Měl už ty nemocný nohy, to je pravda, ale hlavně - von ani nechtěl. Von mně pořád říkal - kam bych šel na starý kolena, podívej se kolem dokola, všecko je to zničený, tady bude potřeba každýho, kdo umí makat. A von makat chtěl! Chtěl to Německo zase dát do rychtyku, chtěl tu čtvrtou nebo kolikátou rýži... co? Jo, říši... chtěl ji dát dohromady. Von byl vod malička velkej vlastenec, ani cizí řeči se nikdy neučil, prej že němčina je tak libozvučná a stříbropěnná a destruktivní.
Představte si, že rusky uměl jenom davaj časy! To ho tenkrát naučil Pepa...co? Jo, Stalin. Víte, i ty hodinky mu tenkrát po tý válce sebrali, a to na nich měl věnování vod tý Braunový, to vám byla svině baba, vod samýho začátku jí šlo jenom vo prachy a slávu, von jí byl ukradenej, taky ho pak vodkopla, to už jsem vám říkala...
No, na každýho jednou dojde a ta mrcha skončí špatně! Zkrátka a dobře - měl štěstí, že našel mě, já jsem ho z tý bryndy dostala a díky mně se trochu zmátožil po tý prohraný válce a těch ukradenejch hodinkách. A nakonec jsem mu našla i práci! Jo, vopravdu se mně to podařilo, musela jsem sice až do Bruselu, ale vyšlo to. Ani nevíte, jak byl šťastnej. Zase měl pro co žít! Psal Lisabonskou pomluvu, Maastrichtskej pamflet... To byl jeho komplex... né, kombek. Dotedˇ si na to vzpomínám - bylo to někdy v dubnu 2000, měl zrovna narozeniny, přišlo Barroco a jakejsi Rumpál, velká sláva, všechno - no a von mně povídá:
"Andělo, ani nevíš, jak bych si přál, aby ti vyšlo to, co jsem já zpackal. Mně ta tisíciletá třetí říše vydržela dvanáct let a já ti přeju, aby ta tvoje Evropská čtvrtá Unie tady byla aspoň na věčné časy. A třeba i o pár let déle!"
Jako ženská vám můžu říct, že to byl fakt fešák, než začal v tom šestačtyřicátým chlastat. Vono se taky nebylo čemu divit - Německo zničený, válka prohraná a na krku kriminál... a vopravdu si těch šest let poctivě vodseděl. Jak říkám, kdo je bez viny, ať po něm tím šutrem hodí, ale ať si hlavně zamete před svým, jasný?
Vemte si jenom tu Braunovou - co se mu naslibovala, jak ho nikdy nevopustí, jak s ním ponese všecko dobrý i zlý... no a podívejte se! Sotva ho zavřeli, hned podala žádost o rozvod - to jsou lidi, co? Takový megery nejdříve zblbnou chlapovi hlavu a pak se na něho... a hezky zvysoka! Já vám říkám, von neměl štěstí na lidi! Vždycky se kolem něho vochomýtaly takový podivný existence a von neměl tu rozlišovací schopnost, aby je dokázal prokouknout. A hlavně - von na to ani neměl čas! Furt nějaký schůzování - jednou stranickej tejden v Norimberku, podruhý výročí puče v Mnichově, potřetí vojenská přehlídka v nějakým zapadákově (třeba až ve Vídni), mejdany s cizejma potentátama... a k tomu ty války! Jak to měl všechno stihnout, no řekněte! A voni jsou teď všichni chytří, jak to dělal všecko blbě a jak voni by to dělali jinak, že nerozuměl válčení a pletl se do toho oficírům, že se na to měl vykašlat a hledět si tý svý politiky a jim do toho nekecat...
Vono se to lehko řekne, víte? Ale von už měl prostě takovou náturu, jako vod přírody. Byl to zkrátka takovej puntičkář, úplnej až vobsedant - v rajchu muselo být všecko v cajchu tak, jak to chtěl von a právě to mu maj někteří dodneška za zlý. K tomu si vemte tu lidskou závist, to je hrozná vlastnost, ta zničí sebelepší přátelství - nevěřil byste, jak mu třeba ten Gébls záviděl a jak mu tím svým věčným žvaněním furt kazil ten jeho mediální vobraz a Géring...
Škoda mluvit! To byl takovej špína chlap, že se to ani vypovědět nedá! A ten Hitler byl takovej dobrák, skoro bych řekla trouba, že jim vždycky všecko vodpustil, pokaždý je vomlouval, že to mysleli dobře a že to už příště neudělaj a kdesi cosi! No a po válce? Všechno hodili na něho, né voni, ale von byl ten špatnej, von si v tý špíně nakonec musel ty ruky vymáchat! Šest let! A natvrdo! Já vám řeknu, když jsem mu do kriminálu nosila ty jeho voblíbený český buchty s povidlama a viděla, jak na tom je, a hlavně psychicky, pokaždý sem to vobrečela. Jeho netrápilo ani tak to, jak se na něm všichni podepsali a jak ho vodepsali a už vůbec né ta prohraná válka, to jestě dokázal překousnout, ale ta nuda!
Byla tam děsná nuda, von tam seděl jako zmoklá slepice a psal tu svou knížku - Můj Hnůj se to myslím jmenovalo - a já mu říkala vykašli se na to, nech to už plavat, politiku i ženský, koukni se, jak si dopad, jednou už to přece stačilo, ne?! A von že né, že co by tady jinýho dělal, že ho tady drží jak Hitlera v kleci...
Prostě hrůza! Raděj na to nevzpomínat, vymazat to z paměti! No - a když ho pustili (jak jsem už říkala, musel si to vodsedět úplně všechno!), tak nemoh najít práci. To víte - Evropa zničená, voni brali jen zedníky a tesaře a von už nemoh na nohy a tak ho vodevšad vypoklonkovali... Von jim pokaždý řekl, že je jako Hitler, že to všecko udělal von, že jen díky němu mají teď všichni práci - ale kdepak!
Řeknu vám - světská sláva, polní tráva. Jó, někdy přišel nějakej novinář a udělal s ním rozhovor - z toho se ale vyžít nedalo. A nakonec, až jim už všecko řekl a už neměl nic dalšího... tak ho vodkopli! Jo, tak jak vám to říkám, vodkopli ho a už se vo něho nezajímali! Ten bulvár, to je strašná žumpa - vymačkají člověka jako citrón... chvíli je slavnej, to jo, ale pak zas hledají nějakou jinou semetriku... né, celebritu, voni těm lidem říkaj celebrita, ať je to chlap nebo ženská, to jsou hovada, co? Ajchmann se zdejchl do Argentíny, Drakula do Brazílie... a von už utýct nestih! Měl už ty nemocný nohy, to je pravda, ale hlavně - von ani nechtěl. Von mně pořád říkal - kam bych šel na starý kolena, podívej se kolem dokola, všecko je to zničený, tady bude potřeba každýho, kdo umí makat. A von makat chtěl! Chtěl to Německo zase dát do rychtyku, chtěl tu čtvrtou nebo kolikátou rýži... co? Jo, říši... chtěl ji dát dohromady. Von byl vod malička velkej vlastenec, ani cizí řeči se nikdy neučil, prej že němčina je tak libozvučná a stříbropěnná a destruktivní.
Představte si, že rusky uměl jenom davaj časy! To ho tenkrát naučil Pepa...co? Jo, Stalin. Víte, i ty hodinky mu tenkrát po tý válce sebrali, a to na nich měl věnování vod tý Braunový, to vám byla svině baba, vod samýho začátku jí šlo jenom vo prachy a slávu, von jí byl ukradenej, taky ho pak vodkopla, to už jsem vám říkala...
No, na každýho jednou dojde a ta mrcha skončí špatně! Zkrátka a dobře - měl štěstí, že našel mě, já jsem ho z tý bryndy dostala a díky mně se trochu zmátožil po tý prohraný válce a těch ukradenejch hodinkách. A nakonec jsem mu našla i práci! Jo, vopravdu se mně to podařilo, musela jsem sice až do Bruselu, ale vyšlo to. Ani nevíte, jak byl šťastnej. Zase měl pro co žít! Psal Lisabonskou pomluvu, Maastrichtskej pamflet... To byl jeho komplex... né, kombek. Dotedˇ si na to vzpomínám - bylo to někdy v dubnu 2000, měl zrovna narozeniny, přišlo Barroco a jakejsi Rumpál, velká sláva, všechno - no a von mně povídá:
"Andělo, ani nevíš, jak bych si přál, aby ti vyšlo to, co jsem já zpackal. Mně ta tisíciletá třetí říše vydržela dvanáct let a já ti přeju, aby ta tvoje Evropská čtvrtá Unie tady byla aspoň na věčné časy. A třeba i o pár let déle!"
Žádné komentáře:
Okomentovat