neděle 16. října 2016

KUS POKROUCENÉHO ŽELEZA

Je to taková rezavá pokroucená trubka, ležící kdesi v rohu stodoly. Prostě - kus nepotřebného železa, které se obyčejně vyhazuje, protože k ničemu není. Přesto tam už leží skoro 70 let...
... Je 24. duben 1945. Vojska maršála Malinovského právě dokončují operaci, jejímž cílem má být osvobození Brna a jeho okolí. Zuří boje kolem jižního svahu Mohyly míru, kde jsou Němci ukryti v zákopech a urputně se brání. Rusové se kopce nemohou zmocnit přímým útokem a povolávají proto dělostřelectvo, které zahajuje silnou palbu na nepřátelské pozice. Němci prchají směrem k Ponětovicím, další se vzdávají, kóta 325, vypínající se nad krajinou, je v rukou Rusů. Boje pokračují v Praci, ruská letadla shazují zápalné fosforové bomby. Stodola jednoho z domů je zasažena a hoří...
... Stopy po tomto požáru v podobě ohořelých krovů jsou na mojí stodole vidět ještě dnes. A kdesi v rohu tam leží taková pokroucená železná trubka, která se vlastně k ničemu nehodí. Člověk, který nezná její historii, by se nejspíš podivil, proč ten starý krám nevyhodím do šrotu. Já ale v tom kusu železa vidím víc než mohou nezasvěcené oči tušit. Je pro mě... snad památkou, snad tak trochu rodinnou relikvií, kdo ví. Je to totiž zbytek ruské fosforové bomby...

Žádné komentáře:

Okomentovat