„Já je někdo jiný“ aneb životopis Putina, na který jsme dlouho čekali!
Na tuto knihu jsem se těšil ze dvou důvodů: Tím prvním byl její rozsah – téměř tisícistránkový monument vzbuzoval naději, že se nám konečně dostane detailních a především objektivních informací o člověku, na kterého si většina lidí utváří názor na základě emocí, polopravd a dezinformací. Druhý důvod pak spočíval v osobě jejího autora – Philip Short před časem napsal knihu Pol Pot (Dějiny zlého snu), kterou považuji za mistrovské dílo literatury faktu a mám ji ve své domácí knihovně na čestném místě. Tento britský historik je proslulý tím, že dříve, než se pustí do samotného psaní, se dlouho a zevrubně seznamuje se všemi relevantními skutečnostmi, týkajícími se daného tématu. A hned v úvodu musím říct, že této své profesionální zásadě zůstal věrný i nyní – „jeho“ Putin je někým úplně jiným, než se nás snaží přesvědčit mainstreamová média, vykreslující ruského prezidenta jako muže, ztělesňujícího všechno zlo, na kterého musí mít každý slušný člověk jen jediný, takřka povinně vyžadovaný názor...
O tom, že nehodlá naskakovat na vlnu protiputinovské hysterie, ale bude vycházet toliko z nezpochybnitelných faktů, nás Philip Short přesvědčuje již v úvodní pasáži. Popisuje v ní dramatické události na přelomu tisíciletí, kdy se několik ruských měst stalo cílem teroristických útoků se stovkami obětí. Některá západní média tehdy začala šířit spekulace o tom, že za hrůznými zločiny nemusí stát čečenští islamisté (jak se všeobecně předpokládalo), ale ruská Federální bezpečnostní služba. Philip Short velmi podrobně a takřka detektivním způsobem tyto pověsti analyzuje a dochází k závěru, že se z řady důvodů nemohou zakládat na pravdě.
Dítě ulice (tedy přesněji řečeno dítě dvora, neboť pouze tam měl malý Voloďa povoleno trávit volný čas), zlobivý a špatně se učící školák, který se nebojácně pouští do klukovských pranic, rodiči úzkostlivě opečovávaný miláček, protože po smrti dvou sourozenců jejich jediný syn... Tak by se dala ve stručnosti charakterizovat doba dětství, prožitého v jedné zapadlé uličce v Leningradu, kde 7. října 1952 Vladimír Putin spatřil světlo světa. Philip Short, vycházející ze svědectví spolužáků, kamarádů a učitelů, nám jej představuje jako chlapce plného protikladů – na jedné straně zádumčivého, samotářského a vzdorovitého, zároveň však (když se jednalo o záležitosti, které ho zajímaly) cílevědomého a vytrvalého. Např. pokud šlo o jeho oblíbené judo, dokázal mladý Putin trénovat s neuvěřitelnou pílí a postupně se v tomto druhu sportu vypracoval mezi ruskou elitu!
Velmi detailně je v knize pojednáno o létech, která Putin prožil ve službách KGB. A opět nás autor vyvádí ze všeobecně rozšířeného omylu, že právě tam se rozhodujícím způsobem zformoval jeho charakter. Tím, co mělo zásadní vliv na Putinův světový názor a co utvářelo jeho osobnostní rysy, bylo ve skutečnosti výše zmíněné rané dětství a rodinná anamnéza. Putinovi rodiče sice přežili válku, ovšem jeho bratr zemřel za blokády Leningradu a mnoho obětí bylo i mezi příbuznými. Dá se říct, že zážitky válečných hrůz a následné nelehké obnovy zničené země se vryly do duše většiny Rusů nesmazatelným prizmatem a Putin v tomto ohledu nebyl žádnou výjimkou, ale typickým produktem doby. A právě zde je nutno hledat příčiny toho, proč ruský prezident myslí a jedná tak, že jej západní politici nejsou schopni pochopit a proč kolem něj vznikla aureola tajemnosti a nevypočitatelnosti.
Z toho, co jsem dosud napsal, by se mohlo zdát, že Philip Short snad ruského prezidenta obdivuje či jeho obraz v myslích čtenářů takříkajíc „lakuje na růžovo“. Tak tomu rozhodně není. Britský historik prostě jen přistupuje k fenoménu Putin seriózně a bez ideologických předsudků a líčí nám fascinující životní dráhu člověka, který se v prostředí sovětského a posléze ruského aparátu vždy dokázal (a to jak v kladném, tak i záporném smyslu slova!) nacházet ve správnou dobu na správném místě. Kapitoly knihy připomínají příčky pomyslného žebříku, po němž Putin vystoupal až na vrchol mocenské pyramidy, přičemž fakt, že se tam udržel již těměř čtvrtstoletí, je sám o sobě něčím naprosto unikátním!
Kniha vyšla v roce 2022, takže ruskému útoku na Ukrajinu se autor věnuje jen stručně, ovšem i zde (v poslední kapitole s názvem Koncovka) prokazuje schopnost nahlédnout do problematiky tohoto bratrovražedného konfliktu důkladněji a hlouběji, než to dokáže většina novinářů. Ukazuje se, že ruský národ za Putinem stojí bez ohledu na to, jakým směrem se „speciální vojenská operace“ ubírá. Ruskému prezidentovi hraje do karet i to, že současný Západ se zmítá v hluboké morální krizi, způsobené hypertrofovaným pojetím „lidských práv“, projevujícím se glorifikací nejrůznějších sexuálních výstředností („manželství“ gayů, „náhradní“ mateřství, změna pohlaví). Putin se tak právem může pasovat do role zachránce křesťanské civilizace a představovat Rusko jako zemi zdravého rozumu a tradičních hodnot.
Co dodat závěrem? „Já je někdo jiný!“ napsal kdysi Rimbaud a tato slova by se dala v případě Vladimíra Putina s trochou nadsázky úspěšně parafrázovat. Virtuální realita médií nám po léta zprostředkovávala jeho zcela pokřivený obraz, takže přelomová kniha Philipa Shorta působí (mohu-li se vyjádřit poněkud expresivně) jako blesk z čistého nebe. Britský historik odvedl mimořádný badatelský výkon, jehož výsledkem je „odmytologizovaný“ Putin, kterého můžeme konečně vnímat nikoli jako abstraktní bytost, ale člověka z masa a kostí, jehož životopis připomíná napínavý politický thriller...
Určitě si Putina přečtěte!
Žádné komentáře:
Okomentovat