LUKÁŠ SKUPA a kol.: CESTA DO PRAVĚKU

 

Kniha o filmu... tedy fascinující kniha o nezapomenutelném filmu!

„Viděli jste film Cesta do pravěku?“ Kdyby se mezi starší českou populací provedla anketa s touto otázkou, patrně devětadevadesát procent respondentů by odpovědělo kladně. A někteří by se dokonce na tazatele  udiveně zadívali a položili mu protiotázku: „Jak se můžete tak hloupě ptát? Vždyť to byl film mého mládí a tenkrát jej znal úplně každý!“

Legendární, přelomový, výjimečný, jedinečný nebo (jak je dnes módní říkat) kultovní – to jsou jen některá adjektiva, která bývají s tímto klenotem československé kinematografie spojována. Co však způsobilo, že si právě tento snímek získal srdce celých generací diváků? Komu nebo čemu vděčí za ten nevídaný ohlas, který vyvolal nejen u nás, ale i v zahraničí? Odpověď je zároveň jednoduchá i složitá, o čemž ostatně svědčí fakt, že k tomu, abychom se jí dobrali, musela být o filmu Cesta do pravěku napsána stejnojmenná kniha...

Podívejme se nejdříve na úvodní titulky: Režie Karel Zeman, námět Karel Zeman, scénář Karel Zeman, výtvarníci Karel Zeman..., triky Karel Zeman... – skoro to vypadá, jako by šlo o projekt jediného muže! Tak to samozřejmě nebylo, lze ale oprávněně konstatovat, že film Cesta do pravěku (jak se říká) „předběhl dobu“ a jeho hlavní tvůrce se nacházel (opět si vypomohu známou frází) „ve správnou dobu na správném  místě“.

Vraťme se ale zpět ke knize. Nakladatelství Academia ji vydalo v edici České kino a jedná se vlastně o sborník textů jedenácti autorů, kteří se k filmu Cesta do pravěku vyjadřují pod různými úhly pohledu. I když se většina příspěvků vcelku logicky věnuje analýze Zemanova kinematografického novátorství, nechybí ani takové, které film vnímají v mnohem širším kontextu. Například Doubravka Olšáková v článku s názvem Cesta do tajů vědeckého ateismu (film ve službách nenásilné indoktrinace) pátrá v Cestě do pravěku po přítomnosti latentní ideologické zabarvenosti. Sice ji tam nachází, zastává však názor, že na to, v jakých časech se natáčel, je film překvapivě apolitický.

Jinak by ostatně stěží „prorazil“ na plátna zahraničních kin. V této souvislosti je pozoruhodné, jak různorodé reakce tam Cesta do pravěku vyvolala. Od nadšení v Japonsku (viz příspěvek Karel Zeman v Japonsku (několik poznámek k distribuci a recepci) a kladné ohlasy ve Spolkové republice Německo až po chladně přijetí v USA. Na tomto místě určitě stojí za zmínku fakt, že západoněmečtí školáci, kteří film shlédli v rámci výuky, se posléze měli v dotazníkové akci svěřit se svými dojmy. Jejich odpovědi jsou mimořádně zajímavé a svědčí kromě jiného o značných odlišnostech ve výchovně-vzdělávací soustavě na obou stranách tehdejší železné opony.

Dá se říct, že film Cesta do pravěku je svého druhu unikátem a je jen dobře, že nám jej nakladatelství Academia připomnělo tak úchvatnou publikací!