DAVID LIŠKA: VLADIMÍR MENŠÍK

Monumentální publikace o herecké legendě – David Liška si za „svého“ Menšíka zaslouží nejvyšší uznání!

„Vladimír Menšík je přírodní úkaz.“ Toto kdysi pravila na adresu slavného herce osoba zřejmě nejpovolanější, totiž Jiřina Bohdalová, která s ním sehrála množství nádherných divadelních a filmových rolí i humorných scének a dobře jej znala. Tato „diagnóza“ nám sice v první chvíli může znít poněkud legračně, ovšem když se nad ní zamyslíme, musíme dát její autorce za pravdu. Vladimír Menšík byl totiž člověk, který se nejen uměleckým, ale i lidským „standardům“ vymykal natolik, že jej fakticky nelze s nikým srovnávat (a pochopitelně ani nikoho s ním). Nenapodobitelný samorost, originál každým coulem, nedostižný virtuóz slova... Prostě herec, jaký se narodí snad jednou za sto let! 

Když se ke mně donesla zpráva o vydání této knihy, v duchu jsem na ni zareagoval jediným slovem – konečně! Vždycky mi přišlo podivné a nepochopitelné, že osobnost Menšíkova formátu stále nemá důstojnou a reprezentativní publikaci, podrobně mapující všechny zaznamenáníhodné milníky na její fascinující životní dráze. Díky Davidu Liškovi nyní na pulty našich knihkupectví takováto kniha přichází a buďme za ni vděčni, třebaže se tak stává téměř 40 let po Menšíkově smrti. Generačně starším (což je i můj případ) obdivovatelům tohoto velikána českého (tedy spíše moravského) humoru se dostává jedinečné příležitosti osvěžit si vzpomínky na dobu, kdy ještě byl mezi námi, a ti mladší se mohou seznámit s hercem a komikem par excellence, který kdysi bavil celý národ. Za ten minulý čas se ovšem musím rychle omluvit, neboť Vladimír Menšík nás fascinuje stále a např. jeho proslulé silvestrovské scénky jsou vítaným zpestřením konce roku i na obrazovkách dnešní televize.

Když jsem tak přemýšlel nad tím, jak ve stručnosti charakterizovat tuto výjimečnou osobnost, skoro okamžitě mne napadlo sousloví „nesmrtelná legenda“. Nikdy bych však v souvislosti s ním nepoužil dnes tak frekventovaný termín „bavič“ – připadalo by mi to jaksi nepatřičné, ba urážlivé, protože Vladimíru Menšíkovi byl bytostně cizí prvoplánový pseudohumor současných „zábavních“ pořadů. Můžeme se samozřejmě dohadovat, do jaké míry bylo jeho herecké mistrovství takříkajíc darem od Boha a nakolik se k němu dopracoval vlastní pílí, jisté však je, že mu stačilo otevřít ústa a začít mluvit a všichni okolo rázem zmlkli a s úžasem naslouchali dechberoucímu přívalu originálních historek a slovních gagů. 

V úvodu knihy píše její autor o tom, že i jemu (podobně jako mně) chyběla publikace, v níž by byl Menšíkův život prezentován co možná nejpodrobněji a současně takříkajíc nejvyváženěji. To samozřejmě vyžadovalo tomu odpovídající metodu výběru relevantních údajů, resp. vyřazení všemožného bulvárního balastu. Mám za to, že Davidu Liškovi se tento záměr podařil na výbornou, přičemž oceňuji mimo jiné to, že začal do slova a do písmene „z gruntu“, totiž Menšíkovým rodokmenem a jeho dětstvím a mládím, tedy „předhereckým“ obdobím, které dosud nebylo v jeho biografiích adekvátně zmíněno. Obdivuhodná a pro čtenářův  orientační komfort velice důležitá je i přísně chronologická posloupnost „dějové linky“. Kniha totiž obsahuje tak ohromné pensum informací všemožného druhu (kromě životopisného textu tu najdeme bezpočet fotografií, filmových plakátů, citací z dobového tisku, kopií úředních dokumentů atd.), že nelze neobdivovat autorovu bravuru, s níž vše zakomponoval do jednolitého celku.

David Liška v úvodu rovněž předesílá (a podtitul Život, film, divadlo to potvrzuje), že do knihy nezařadil Menšíkovu televizní tvorbu. Což vidím jako jediný nedostatek této jinak úctyhodné a v její monumentální „objemnosti“ jedinečné publikace. Může tomu být ale tak, že do velkoformátové knihy o čtyřech stech stranách už prostě nebylo fyzicky možné začlenit další (a hodně rozsáhlou) pasáž z Menšíkovy umělecké biografie. Vezměme si třeba jen jeho dlouholeté působení v populárním pořadu Bakaláři, který uváděl a v němž zahrál řadu úžasných rolí. Nedá mi to, abych nepřipoměl alespoň povídkový příběh s názvem Zuby, kde v den dceřiny svatby nemůže najít svůj umělý chrup, čímž se dává do pohybu kaskáda groteskních momentů, v nichž se Menšík cítí jako ryba ve vodě a jeho herecké mistrovství dosahuje závratných výšin!

Vladimír Menšík prožil celý svůj umělecký život v totalitním systému, který hrubě porušoval lidská práva a potlačoval jakékoli projevy svobodného a samostatného myšlení. Je tudíž logické, že v knize je rovněž hledána odpověď na otázku, zda a nakolik si herec zadal s komunistickou mocí. Oceňuji, že David Liška protagonistu své knihy v tomto ohledu nijak neidealizuje (Menšík rozhodně nebyl žádným disidentem), zároveň však rozhodně odmítá vidět v něm prorežimního umělce. Obrovská popularita napříč celou společností dávala hereckému velikánovi určitý prostor pro vymanění se z tvůrčí konformity, jiná věc pochopitelně je, nakolik toho byl schopen a ochoten využít. Jisté je, že o Menšíkových skutečných politických názorech (i když je neprezentoval veřejně) se všeobecně vědělo a nebyly neznámy  ani tehdejším mocipánům. Ti si ostatně dali hodně na čas, než jej jmenovali národním umělcem a učinili tak jen proto, že bylo nadále neúnosné odpírat tento titul člověku, jemuž dle mínění celého národa dávno patřil.

O knize Vladimír Menšík. Život, film, divadlo by se dalo psát ještě dlouho, prostor pro recenzi je ovšem omezený a to podstatné jsem snad zmínil. Dodám tudíž už jen tolik, že Liškovu biografii pokládám za jednoznačně nejlepší ze všech, které o nezapomenutelném herci dosud vyšly a že si ji ve své domácí knihovně zařadím na čestné místo mezi bestsellery...