Kniha, která je dnes možná aktuálnější než v době, kdy vyšla poprvé...
Tato kniha vyšla poprvé v roce 2019, tedy tři roky před osudným 24. únorem 2022. Toto je její druhé vydání, protože však Tomáš Forró mezitím napsal další knihu, tentokrát již o ruské speciální vojenské operaci (Zpěv sirén), je vcelku pochopitelné, že se nyní v předmluvě k „novému“ Donbasu zamýšlí nad tím, jak tehdejší (řekněme relativně mírovou) situaci vnímá ze současné válečné perspektivy. Tuto úvahu vyvolala otázka, která mu byla dle jeho slov kladena tolikrát, že prostě nebylo možné ji ignorovat: „Napsal byste teď něco jinak?“ Odpověď je strohá a pro někoho možná překvapující – dnes by takovou knihu nenapsal vůbec!
Když Tomáš Forró poté vysvětluje, jak to myslí, musíme mu dát za pravdu. Za současného stavu věcí je restrospektivní pohled na předválečné časy navždy rozmetán, běsnící mašinérie ničení a zkázy dala dávno zapomenout na roky, kdy se sice na obzoru začínaly objevovat temné mraky, zatím však stále ještě nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje k bratrovražednému konfliktu, jemuž bude souzeno být nejdelším v Evropě od konce 2. světové války. Někoho by mohlo napadnout, zda tedy není opětovné vydání knihy Donbas svého druhu anachronismem. Domnívám se, že z přísně historického úhlu pohledu zajisté je, což ovšem nijak neubírá na důležitosti a (jakkoli to může znít paradoxně) aktuálnosti jejího znovuobjevení na pultech našich knihkupectví. Vždyť kdo je po začátku ruské invaze ještě ochoten a schopen zabývat se třeba problematikou Minských dohod či referenda na Krymu? Jak už bylo zmíněno, i sám Tomáš Forró přiznává, že by to nedokázal. Já jsem každopádně nakladatelství Absynt za jeho vydavatelský počin velmi vděčný!
Pojďme se ale podívat na samotnou knihu. Autor ji rozdělil do tří částí, pojmenovaných po konkrétních osobách, s nimiž se měl možnost setkat a posléze spřátelit a zaznamenat jejich svědectví (Mamuka, Jura, Líza). Tyto tři hlavní části se dále rozvětvují do množství kapitol, které nás seznamují zase s dalšími lidmi a příběhy a tak postupně získáváme mimořádně plastický obraz politických a společenských otřesů v inkriminovaných letech, a to nejen na Donbasu, ale i v jiných postsovětských republikách. Vychází to z logiky vyprávění, neboť např. protagonista první části je Gruzínec, který už jako sotva odrostlé dítě bojoval v konfliktu s Abcházií a poté v Čečensku. Nenávidí Rusy a na Ukrajinu jej přivedla předtucha, že právě zde bude mít další příležitost se s nimi utkat...
Je pochopitelné, že k nejzajímavějším a nejsilnějším patří v knize ty pasáže, v nichž Tomáš Forró vystupuje v roli očitého svědka a komentuje to, co prožil takříkajíc na vlastní kůži na obou stranách hranice (za nynějšího stavu věcí to zní neuvěřitelně, ale tenkrát bylo možné pendlovat mezi Ruskem a Ukrajinou bez větších problémů). Své poslání přitom nevidí v pouhém shromažďování statistických či jiných údajů, jeho pozornost je zaměřena hlavně a především na konkrétní lidi s jejich jedinečnými osudy a zkušenostmi. Je jasné, že cesty za reportážemi tohoto druhu byly velmi dobrodružné a často při nich musel projevovat velkou osobní statečnost. Konečný výsledek ale stojí za to – z bezpočtu malých a zdánlivě nedůležitých střípků se mu podařilo sestavit obrovskou a fascinující mozaiku východní Ukrajiny těsně předtím, než byla napadrť rozbita ruskými děly a bombami. Tomáš Forró navíc prokazuje i velký literární talent, takže kniha Donbas se čte jako napínavý thriller!
Nemohu se ale vyhnout i některým kritickým připomínkám. Tomáš Forró si zakládá na své nestrannosti a objektivitě a v tomto ohledu se mu vskutku nedá nic zásadního vytknout. Přesto jsou ale mezi řádky cítit jeho sympatie a antipatie, ty první ve prospěch Ukrajiny, druhé pak vůči Rusku. Někdy bohužel vyplavou na povrch pro mne šokujícím způsobem, např. když pouhými několika slovy komentuje děsivý masakr proruských obyvatel Oděsy z 2. května 2014. Odbýt toto vraždění frázemi „sporadický incident“ a „dodnes neobjasněný požár v domě odborů“ je mírně řečeno neprofesionální, zvláště pak za situace, kdy existuje množství autentických videí, jednoznačně dokazujících, co se tehdy stalo!
Píši tuto recenzi ve chvíli, kdy válka na Ukrajině vstupuje do kritické fáze, neboť napadené zemi bylo dáno ultimátum vzdát se celého Donbasu. Možná, že konečně nastane klid zbraní. Bude to ale skutečný mír? A je vůbec představitelné, že po všech těch rocích zoufalé obranné války by se ukrajinští vojáci bez boje stáhli ze svých pozic? Alternativa je ovšem hrozivá – postupné dobytí Donbasu za cenu obrovských ztrát na obou stranách...
Tomáš Forró napsal knihu, která byla, je a ještě dlouho bude navýsost aktuální!
Žádné komentáře:
Okomentovat