Několik světlých momentů, jinak ovšem hodně nepovedený rádobythriller...
V životě to někdy bývá bohužel tak, že se člověku v jediném okamžiku takříkajíc zhroutí svět. Vážný úraz s trvalými následky, náhlá smrt někoho blízkého, diagnóza zákeřné nemoci – to je jen malý výčet toho, s čím obvykle nikdo nepočítá, co se ale přesto může stát. A další život se pak odvíjí od toho, nakolik v sobě ten který jedinec najde sílu se s takovou nečekanou tragédií lidově řečeno „poprat“.
Je asi přirozené, že výše zmíněné situace se často stávají námětem literárních děl. Problematika chování lidí v mezních životních situacích, které prověřují jejich charaktery, je totiž nevyčerpatelným zdrojem tvůrčí inspirace – pochopitelně za předpokladu, že spisovatel je zároveň dobrým psychologem. Pojďme se podívat, jak se s tímto nelehkým úkolem vypořádala Lisa Scottolineová v thrilleru Kam zmizeli Bennettovi.
Jason Bennett je typem člověka, jakému se lidově říká „dobrák od kosti“. Tedy klidný a nekonfliktní, vyznávající zásadu, že všechny spory a nedorozumění v mezilidských vztazích je možné vyřešit dialogem a pro obě strany přijatelným kompromisem. A takový se snaží být i jako manžel a otec dvou dětí. Jason si ovšem s jistou lítostí uvědomuje, že hlavou rodiny je spíše jeho nebojácná a průbojná žena Lucinda. Pokud manželství spolehlivě běží ve svých vyježděných kolejích, nemusí takovéto netradiční rozdělení rolí představovat problém. Co však v situaci, kdy se náhle a nečekaně dosavadní rodinná idyla zbortí jako příslovečný domeček z karet? Kdy je nutné překročit svůj stín a vzít věci do vlastních rukou? Ochránit milované bytosti před nebezpečím, v němž se zničehonic ocitly?
Začátek knihy vzbuzuje ve čtenáři naději, že jej čeká dovedně vystavěný příběh plný napětí. Postupně však bohužel zjišťuje, že americká autorka přecenila své literární schopnosti, když nedokázala svým postavám vdechnout duši a učinila z nich podivné panoptikum unifikovaných existencí, majících pramálo společného s živými lidmi. A jestliže Lisa Scottolineová navíc neumí udržet dějovou linku v uvěřitelných mezích a konstruuje stále bizarnější zápletky, není se co divit, že její kniha působí spíše jako thrillerová parodie.
Nemohu říct, že v knize je špatně úplně všechno, to rozhodně ne. Zaujala mne kritika některých slabin amerického soudnictví, v němž se nezřídka klade větší důraz na formalitní dodržování litery zákona než na jeho ducha. Např. sebemenší procesní chyba na straně obžaloby se v rukou obhajoby může změnit v trumfové eso, umožňující pustit na svobodu třeba i ty nejhorší zločince. Pachatelé trestných činů tak jsou mnohdy chráněni víc než jejich oběti. Jestliže je však u člověka otřesena víra ve státní instituci, která má hájit jeho základní práva a svobody, může se lehce stát, že si ke spravedlnosti dopomůže vlastními silami. Tím se ale paradoxně sám ocitá mimo zákon...
Líbily se mi i pasáže, kdy se Bennettovi, nacházející se na utajeném místě bez možnosti komunikace s vnějším světem, dočítají na sociálních sítích o reakcích na jejich zmizení. Masírováni sdělovacími prostředky a senzacechtivými novináři si lidé začínají vytvářet nejneuvěřitelnější teorie o tom, co se asi stalo. Jason se tak mimo jiné dozvídá, že vyvraždil svou rodinu a nyní je na útěku. Slovo dostávají i odborníci, kteří se pitvají v tom, proč k tomuto zločinu došlo a analyzují možné patologické rysy ve vrahově psychice...
Tyto světlé momenty ovšem nedokáží překrýt můj celkově velmi rozpačitý dojem z knihy. S autorkou jsme si zkrátka „nekapli do noty“. Je ovšem možné, že jiní čtenáři k ní budou shovívavější...
Žádné komentáře:
Okomentovat