„Odvrácená strana“ Prahy aneb krása skrytá lidským zrakům!
Nakladatelství Grada vydalo v poslední době celou řadu nádherných publikací o našem hlavním městě a jak se zdá, hodlá v tomto chvályhodném trendu pokračovat. Důkazem je kniha Pražské dvorky, v níž se autor pokusil (a dlužno hned v úvodu říct, že mimořádně úspěšně) ukázat nám metropoli na Vltavě takříkajíc z její „odvrácené strany“. Petr Sojka je v tomto ohledu na slovo vzatým odborníkem, protože stejné tématice se věnuje i v televizních reportážích a pokud se rozhodl své „pražskodvorkové“ znalosti a zkušenosti lidově řečeno „hodit na papír“, pak udělal moc dobře. Ať jsou totiž informační technologie v dnešní době sebevyspělejší, starou dobrou knihu nahradit nedokážou.
Praha je jako málokteré jiné město doslova „zaplavena“ pamětihodnostmi všeho druhu a knihy o Karlově mostě, Orloji, Hradčanech, Národním muzeu etc. budou vycházet znova a znova. V posledních letech jsme však svědky pozoruhodného fenoménu, kdy literární zájem některých autorů se soustřeďuje spíše na místa, která jen zřídka bývají cílem návštěvníků stověžaté krasavice, přičemž za prohlídku určitě stojí. Praha neznámá – takto se jmenuje série knih (dosud vyšly čtyři a věřím, že jejich autor Petr Ryska v tomto ještě neřekl poslední slovo!), seznamující nás s „jiným“ městem, než na jaké jsme byli dosud „zvyklí“. Podobným směrem se ubírá i David Černý – jeho Tajemství Prahy mají zatím dva díly a prý se chystá třetí. A teď tedy Petr Sojka a Pražské dvorky...
Kniha je rozdělena do šedesáti kapitol a každá z nich se věnuje „svému“ dvorku. Jak vidno, je jich tolik, že všechny vypočítávat nemá smysl, přesto mi to však nedá, abych nezmínil alespoň některé. Začnu Holečkovou ulicí a domem s popisným číslem 61, který vlastní paní Dana Mašková. Na samotných těchto údajích není pochopitelně nic pozoruhodného, ovšem pouze do okamžiku, než se zmíněnému domu podíváme trochu víc „na zoubek“. Jeho dvorek je totiž malým půvabným královstvím, jemuž vévodí obrovská skalka se zurčícím potůčkem a mnoha dalšími skvosty. Umělecky založená majitelka využila toho, že byty mají ve vnitřním traktu pavlače, které mohou v případě potřeby posloužit jako svérázné hlediště. A co tak významného se na tom jejím dvorečku děje, že se tam pravidelně schází nadšení diváci? No přece tradiční a stále oblíbenější módní přehlídky, úplně stejné a přesto naprosto jiné než ty „opravdové“.
Podobný „případ“ je paní Kateřina Ebelová. V jejím domě je cukrárna, kavárna, galerie a Muzeum kávy, ovšem to hlavní se skrývá „vzadu“. Až si prohlédnete fotky té úchvatné zahrady (co zahrady – to je přímo botanický ráj!), určitě budete mít sto chutí se tam vydat a prohlédnout si to všechno na vlastní oči! Paní Kateřina má zkrátka jedinečný talent na přeměnu nevzhledných míst (dříve tu byl jen zanedbaný dvorek) v nádherná zátiší, plná zeleně a života.
Petr Sojka stručně, ale velmi poutavě vypráví o historii i současnosti jednotlivých dvorků a prokládá to krásnými fotografiemi, díky nimž má čtenář možnost vidět, jak to které místo vypadalo dřív a co se na něm k dnešku změnilo. Dá se říct, že naprostá většina rekonstrukcí pražských dvorků dopadla dobře, za příklad může sloužit ten v domě č. 4 na Jánském vršku – líbí se mi, jak dokonale zde byl zachován původní ráz a přesto všechno nádherně „prokouklo“!
To dvůr domu na Malostranském náměstí č. 1 na rekonstrukci teprve čeká. Z fotek je zřejmé, že bydlet tady je pro zdejší obyvatele už poněkud nebezpečné a s opravami nelze otálet. Přesto se mě zmocňuje jistá nostalgie, že už to tu nebude jako dřív a genius loci nenávratně zmizí. Ale třeba se mýlím...
O knize Petra Sojky Pražské dvorky (podívejme se, jak se to krásně rýmuje!) by se dalo psát ještě dlouho. Jsem přesvědčen, že ten, kdo si ji koupí, určitě neprohloupí, protože se stane ozdobou jeho knihovny a bude se k ní rád vracet. Mimochodem – blíží se Vánoce a já vím o jednom bezva dárku pod stromeček!
Žádné komentáře:
Okomentovat