aneb kdo bude další, komu jeho kamarádi pomohou do rakve?
Těžko říct, kdo jako první v dějinách tuto praxi zavedl. Jisté je ovšem to, že se používala už během tzv. Velké francouzské revoluce, kdy její vůdci (Danton, Desmoulins, Hébert) byli postupně obětováni (tj. gilotinováni) za účelem rychlejšího vybudování totalitního státu. Na popravišti ovšem nakonec skončili i hlavní strůjci teroru Robespierre a Saint-Just, takže právě z této doby pochází známé rčení „revoluce požírá své děti“.
Takřka k dokonalosti přivedl praxi sakrálních obětí Josif Stalin. Vždy, když se v bolševické straně objevil někdo, koho se pro jeho rostoucí popularitu a vliv obával (Bucharin, Zinověv, Kameněv, Kirov), nechal dotyčného zavraždit a navíc z jeho smrti obvinil třídní nepřátele, proti nimž zahájil nelítostný teror.
U nás byl po komunistickém převratu do role sakrální oběti svými vlastními spolubojovníky vmanipulován Rudolf Slánský. Generální tajemník strany byl oběšen proto, aby bylo na koho svést neúspěchy při budování socialismu. I když věděl, že žádnou „hanebnou hlízou zrady uvnitř KSČ“ není, sehrál Slánský toto zinscenované divadlo víceméně dobrovolně – stačilo, aby mu jeho soudruzi řekli, že svou smrtí přispěje k vítězství komunismu!
Jak vidno z právě řečeného, pro zločinecké struktury je sakrální oběť mimořádně účinným prostředkem k vyvolání hněvu lidových mas a usměrnění společenského vývoje požadovaným směrem. Není se tedy co divit, že i současní liberálně-demokratičtí fašisté k této metodě čím dál častěji sahají. Klasickým příkladem je vražda Jána Kuciaka – za sakrální oběť tu byl cíleně vybrán mladý, idealistický a o morální obnovu Slovenska usilující novinář za účelem vybičování co možná nejsilnějších emocí. To se podařilo, neboť zloba národa se obrátila proti vládě, která padla, ovšem zamýšlený scénář nakonec nevyšel – nová vláda je jiná, než plánovali liberální majdanisté a urputná snaha mainstreamových sdělovacích prostředků svalit vinu na podnikatele Kočnera se rovněž minula cílem, když soud dotyčného pro nedostatek důkazů osvobodil. A není se co divit – skutečné objednavatele vraždy je třeba hledat někde úplně jinde...
No a teď otrava Alexeje Navalného (a samozřejmě zase novičokem). Průměrně inteligentní čtenář již určitě ví, kdo za tím asi tak stojí.
Na závěr bych chtěl upozornit všechny prostoduché havloidní jedince na jeden problém: Tak tedy – pokud jste zapálení eurohujeři, fanatičtí multikulturalisté, aktivističtí homosexualisté či něco podobného (a navíc mladí a mediálně známí), pak jste potenciálními kandidáty na sakrální oběť. Tak jako kdysi Danton, Kirov či Slánský, nebo dnes Kuciak a Navalnyj...
Žádné komentáře:
Okomentovat