Už počtvrté (a věřím, že ne naposled) můžeme objevovat kouzelná místa neznámé Prahy...
Docela by mne zajímalo, zda Petr Ryska (když psal první knihu o „procházkách po netradičních místech a zákoutích“ metropole na Vltavě) tušil, že série Prahy neznámé bude pokračovat až k tomuto čtvrtému dílu... Skoro by se mi chtělo říct „zatím čtvrtému“ – nepochybuji totiž, že autor nás v budoucnu opět překvapí nějakými novými starými uličkami, půvabnými náměstíčky, melancholickými pavlačovými domy a jinými neznámými místy naší stověžaté Matky měst. Ta je totiž kromě obrovského množství notoricky známých a hojně navštěvovaných památek plná i takových, k nimž davy turistů neproudí prostě proto, že se o nich neví. Ryskův fenomenální historicko-literární počin dokazuje, že krása Prahy je nevyčerpatelná a lze ji objevovat i tam, kde bychom to rozhodně nečekali!
Autora si vážím též proto, že si umím představit těžkosti, s nimiž je práce na takovémto druhu knih spojena. Podle mého laického názoru si musí nejdříve vybrat určitou prostorově kompaktní lokalitu, nastudovat si její historii, projít ji, pořídit množství fotografií, stanovit nejvhodnější trasu prohlídky pro případné zájemce, inspirované jeho knihou atd. A asi jsou též potřeba vyjednávací a komunikativní schopnosti – řada snímků byla pořízena v soukromých prostorách, což pochopitelně vyžadovalo souhlas majitelů. Jak čtenář záhy zjistí, Praha neznámá IV si jednoznačně udržuje vysokou kvalitativní úroveň svých „předchůdkyň“ – též ona je výsledkem obrovské píle, filigránské preciznosti, tvůrčí poctivosti a badatelského nadšení.
A kam nás Petr Ryska zavede tentokrát? Představte si, že jdete vzůru Nerudovou ulicí a nahoře nezahnete „normálně“ doprava na Hrad, ale dáte se doleva... V tu chvíli se ocitnete na Jánském vršku a nad tím, co tam objevíte, vám budou přecházet oči, neboť tato „neznámá“ část Malé Strany se svou skvostnou architekturou a všudypřítomným geniem loci je nepopsatelně krásná. Poměrně malý prostor je doslova „napěchován“ historickými budovami, z nichž každá by si zasloužila samostatnou zmínku, což při omezeném prostoru recenze není možné. Tak alespoň několik „ochutnávek“ – dům U Draka, Kremlovský dům, Bretfeldovský palác, dům U Zeleného hroznu...
S neméně krásnými ukázkami stavitelského umu našich předků se seznámíte v kapitole s názvem Vilové Vinohrady. Podle autora se jedná o „jednu z nejstarších a nejkrásnějších vilových čtvrtí v Praze“ a když si prohlédnete fotografie těch honosných a stylově rozmanitých staveb, určitě mu dáte za pravdu.
Pokud si troufáte na delší výlet, při němž se dostanete i do přírody, pak se s knihou Praha neznámá IV v ruce vydejte Z Chuchle do Chuchle. Při cestě budete mimo jiné procházet kolem Nových lázní, kde 28. června 1881 došlo k události, známé jako „chuchelská bitva“. O co se jednalo, je v knize podrobně a barvitě popsáno...
Víte, že nejmenší pražskou čtvrtí je Zadní Kopanina? V pár desítkách staveních tu žije 74 lidí. Jde o romantické prostředí venkovského charakteru na okraji hlavního města, které (alespoň já jsem měl z knihy ten pocit) kupodivu odolává moderním trendům a drží si „od těla“ mnohé civilizační výdobytky.
Závěrem se ještě podíváte do žižkovské kolonie Domov a pak už vás bude čekat jen přemýšlení nad tím, zda vám postačí toulat se Prahou v teple bytu s knihou Petra Rysky, nebo dáte přednost osobní návštěvě v ní popisovaných míst. Ať už se ale rozhodnete jakkoliv, určitě vás čekají nádherné zážitky!
Autora si vážím též proto, že si umím představit těžkosti, s nimiž je práce na takovémto druhu knih spojena. Podle mého laického názoru si musí nejdříve vybrat určitou prostorově kompaktní lokalitu, nastudovat si její historii, projít ji, pořídit množství fotografií, stanovit nejvhodnější trasu prohlídky pro případné zájemce, inspirované jeho knihou atd. A asi jsou též potřeba vyjednávací a komunikativní schopnosti – řada snímků byla pořízena v soukromých prostorách, což pochopitelně vyžadovalo souhlas majitelů. Jak čtenář záhy zjistí, Praha neznámá IV si jednoznačně udržuje vysokou kvalitativní úroveň svých „předchůdkyň“ – též ona je výsledkem obrovské píle, filigránské preciznosti, tvůrčí poctivosti a badatelského nadšení.
A kam nás Petr Ryska zavede tentokrát? Představte si, že jdete vzůru Nerudovou ulicí a nahoře nezahnete „normálně“ doprava na Hrad, ale dáte se doleva... V tu chvíli se ocitnete na Jánském vršku a nad tím, co tam objevíte, vám budou přecházet oči, neboť tato „neznámá“ část Malé Strany se svou skvostnou architekturou a všudypřítomným geniem loci je nepopsatelně krásná. Poměrně malý prostor je doslova „napěchován“ historickými budovami, z nichž každá by si zasloužila samostatnou zmínku, což při omezeném prostoru recenze není možné. Tak alespoň několik „ochutnávek“ – dům U Draka, Kremlovský dům, Bretfeldovský palác, dům U Zeleného hroznu...
S neméně krásnými ukázkami stavitelského umu našich předků se seznámíte v kapitole s názvem Vilové Vinohrady. Podle autora se jedná o „jednu z nejstarších a nejkrásnějších vilových čtvrtí v Praze“ a když si prohlédnete fotografie těch honosných a stylově rozmanitých staveb, určitě mu dáte za pravdu.
Pokud si troufáte na delší výlet, při němž se dostanete i do přírody, pak se s knihou Praha neznámá IV v ruce vydejte Z Chuchle do Chuchle. Při cestě budete mimo jiné procházet kolem Nových lázní, kde 28. června 1881 došlo k události, známé jako „chuchelská bitva“. O co se jednalo, je v knize podrobně a barvitě popsáno...
Víte, že nejmenší pražskou čtvrtí je Zadní Kopanina? V pár desítkách staveních tu žije 74 lidí. Jde o romantické prostředí venkovského charakteru na okraji hlavního města, které (alespoň já jsem měl z knihy ten pocit) kupodivu odolává moderním trendům a drží si „od těla“ mnohé civilizační výdobytky.
Závěrem se ještě podíváte do žižkovské kolonie Domov a pak už vás bude čekat jen přemýšlení nad tím, zda vám postačí toulat se Prahou v teple bytu s knihou Petra Rysky, nebo dáte přednost osobní návštěvě v ní popisovaných míst. Ať už se ale rozhodnete jakkoliv, určitě vás čekají nádherné zážitky!
Žádné komentáře:
Okomentovat