čtvrtek 22. října 2026

ČEŠTINA JE POTVORA... (1)


Pořádně rozzuřil verdikt odvolacího Vrchního soudu v Praze muže, který si odsedí 20 let za objednání vraždy své ženy. Vykonavatel činu, který ženu ubil ocelovou trubkou za 150 tisíc, si za mřížemi odpyká 18 let vězení. (Mladá fronta dnes, 14. října 2026)

Jedná se o očividnou dezinformaci. Trubka za 150 tisíc nemůže být z oceli, ale minimálně za stříbra...


Jenže miminko mělo na věc vlastní názor. Kontrakce zesílily natolik, že budoucí maminka nakonec hledala úlevu na toaletě. Po zhruba minutě tlačení už byla vidět hlavička. Stačilo se už tedy jen postavit a malý Ezra byl na světě. (Forum 24, 8. října 2026)

No comment.


Dobrý den, hledám ženu která mě porodí děti. Nic víc nechci. (Seznamka.cz, 12. 9. 2026)

Takhle by měl vypadat každý seznamovací inzerát – jasnost, stručnost, věcnost. To, že pán má problémy s češtinou (mně) je věc druhá...


Rudolfa Hrušínského pěkně trápí zdraví. (Pestrý svět, 22. října 2026)

Dosud jsem si myslel, že lidi netrápí zdraví, ale nemoci. A také nevím, jak může člověka něco trápit pěkně. Já to mám tak, že když mne třeba trápí žlučník, není to pěkné ani trochu...

úterý 20. října 2026

POETICKÉ KOMENTÁŘE (274)

 
























Mít na autech tahle zetka

(i když je to s podivem)

je prý větší zločin dneska

nežli jízda pod vlivem

neděle 18. října 2026

PAUL COOPER: PÁD CIVILIZACÍ

 
























Mistrovské dílo literatury faktu – Paul Cooper je historikem par excellence!

Jak již naznačuje název a podtitul jeho knihy, Paul Cooper v ní hledá odpovědi na otázky, které mají klíčový význam pro pochopení dějin lidstva. Především se tedy ptá, jak je možné, že nesmírně mocné a na pevných ekonomických, vojenských a kulturních základech zbudované říše po určité době zanikly či se přímo zhroutily jako příslovečný domeček z karet, mnohdy dokonce bez významnější sebezáchovné reakce na přicházející zkázu. Na troskách staré se následně etablovala civilizace nová, kterou potkal stejný osud, přičemž tento scénář se v minulosti opakoval tolikrát, že se lze zcela oprávněně zamyslet nad tím, zda nejde o historický determinismus. Do takovýchto filosoficko-sociologických úvah a analýz se sice britský autor nepouští, avšak jeho encyklopedické znalosti dějin nejrůznějších říší a států, jejich vzniku, rozkvětu, stagnace a zániku nám poskytují dostatek informací pro to, abychom si úsudek utvořili sami. 

Kniha je rozdělena na tři hlavní oddíly (Svět starověku, Střední věk a Střet světů), jež se dále člení do čtrnácti kapitol. Dá se říct, že se jedná o reprezentativní výbor z nejvýznamnějších zlomových period v dějinách lidstva s akcentem na ty z nich, které nejsou tolik známé. Například jsem neměl tušení, že svého času existovala v Africe na území dnešních států Mali a Ghany tzv. Songhajská říše či na jihu indického kontinentu státní útvar Vidžajanagar. Avšak i v případě civilizací, jejichž historii máme zmapovánu velmi podrobně, přichází Paul Cooper s velikým množstvím nových a často zásadních informací (týká se to především kapitol Římská Británie a Velikonoční ostrov). Dlužno dodat, že kromě fenomenálních znalostí ohledně pojednávaného tématu prokazuje autor i nezpochybnitelný literární talent, takže Pád civilizací je  fascinující  sondou do hlubin věků, plnou dobrodružství, napětí a nečekaných zvratů. 

Po přečtení knihy jsem si znovu a silněji než kdy předtím uvědomil, že sice pokrok vědy a  techniky směřuje stále vpřed, lidská povaha se ale vůbec nemění – touha po slávě, penězích a moci je hlavním hybatelem dějin. Všichni vládcové od nejstarších dob byli přesvědčeni, že jejich říše nikdy nezanikne a bude tu navždy. Tento dějinný omyl přetrval až do současnosti, snad jen s tím rozdílem, že nabyl až komických rysů. Tisíciletá říše Adolfa Hitlera trvala dvanáct let, Sovětský svaz, který tu měl být na věčné časy, se rozpadl po sedmi dekádách. A je očividné, že podobnou krátkozrakostí trpí i dnešní vrchnost v Evropské unii, zavírající oči před problémy, které sama způsobila a bezradně čekající na svůj neslavný konec...

Jak známo, podobně fantasmagorickými se ukázaly být i nejrůznější předpovědi toho, kam lidstvo jednou dospěje. Marxisté např. tvrdili (přičemž toto své přesvědčení prezentovali jako vědecky prokázaný fakt), že posledním a konečným stadiem vývoje lidstva bude beztřídní komunistická společnost. Politolog Francis Fukuyama to viděl podobně, když prorokoval, že rozšíření liberálně-demokratického systému současného Západu do celého světa (což rovněž pokládal za nezpochybnitelný axiom) bude znamenat konec dějin. Snahy o vybudování komunistického systému skončily pokaždé tragicky a vítězství demokracie v celoplanetárním měřítku je sice krásný, ale naprosto nerealistický sen...

Historia magistra vitae – toto věděl Marcus Tullius Cicero už před dvěma tisíciletími. Historie nás skutečně může mnohému naučit, ovšem jen tehdy, když budeme pilnými žáky. Což se bohužel neděje. Kniha Pád civilizací je tak nejenom vzpomínáním na minulost, ale i výstražným mementem pro budoucnost!

úterý 6. října 2026

DUŠAN PAVLŮ: PŘÍBĚH ČESKÉ REKLAMY V 1. POLOVINĚ 20. STOLETÍ

 






















Unikátní publikace – Dušan Pavlů v roli skvělého průvodce fascinujícím světem prvorepublikové reklamy!  

Když jsem uviděl obálku této knihy, hned jsem si vzpomněl na dávné časy dětství, konkrétně na moji babičku, která měla ve skříni vyvázané ročníky prvorepublikového časopisu Neděle. Často a rád jsem v nich listoval, takže vím, že kromě zajímavého čtení tam bylo i velké množství nejrůznějších reklam. Některé si pamatuji dodnes, jako např. obrázek láhve s nápisem „Štěpánova hořká bylinná – pro žaludek jediná“. Načež následovaly nadšené ohlasy od lidí, kterým tato medicína ulevila od bolestí, přičemž každý takový chvalozpěv končil prosbou o zaslání jedné či dvou láhví, aby byly v případě potřeby ihned po ruce...

Tehdejší reklamní slogany se občas stávaly natolik populárními, že postupně zlidověly a nadlouho přežily svou „dobu použití“. Když jsem si např. zapomněl vyčistit boty, ukázala na ně maminka prstem a řekla: „Ať se stydí, to je on, ten co nezná Avion!“ Krém na boty této značky se sice už dávno nevyráběl, ovšem vzpomínka na něj zůstala. K pravidelnému čištění zubů mě zase motivovala slovy, že je budu mít „jako perličky“. Evidentně šlo o parafrázi reklamního textu, propagujícímu zubní pastu Odol – usměvavá dívka na něm drží v zubech náhrdelník a ujišťuje nás, že právě tato značka „dělá zuby jako perly“. No a pro nové boty se chodilo k „Baťovi“, třebaže nad prodejnou visel nápis Obuv a zlínský továrník byl prezentován jako zlý kapitalista a vykořisťovatel dělníků...

Jak jsem se dozvěděl z jeho životopisu, autor publikace Příběh české reklamy v 1. polovině 20. století se v ní věnuje tématu, které je mu velmi blízké, neboť profesně s ním má dlouholeté zkušenosti. A Dušan Pavlů své pověsti vskutku dostál, když brilantně analyzuje historii a vývojové fáze naší reklamy a seznamuje nás s osobnostmi, které se na tomto procesu podíleli. Další pozitivum vidím v tom, že ačkoli se jedná o knihu do značné míry odbornou, je napsána v populárně-naučném stylu, takže je srozumitelná i čtenáři, který se v dané problematice příliš neorientuje. Textovou část v závěru doplňuje obrazová příloha, představující reprezentativní vzorek prvorepublikové reklamní tvorby. 

Když jsem knihu dočetl (a doprohlížel), nabyl jsem dojmu, že doba mezi lety 1918 – 1938 byla zlatou érou české reklamy. V řadě případů se u těch nádherných tiskovin a předmětů jedná o svého druhu umělecká díla, takže není divu, že je nyní po nich mezi sběrateli taková poptávka. Zajímavé je, že i když ve srovnání s tou dnešní působí roztomile a krotce, reklama už tenkrát měla řadu kritiků, kteří v ní spatřovali záludný prostředek na ohlupování lidí a dělali si z ní legraci. Tak třeba Karek Čapek se v povídce Vynálezce pasuje do role reklamního agenta, nabízejícího bloudítka, ubližovadla, nudítka, vadítka či „špinidlo s krabicí špinidel za toliko třicet korun“...

V úvodu své knihy Dušan Pavlů píše, že ji mimo jiné pojal i jako učebnici pro marketingové specialisty, zvláště pak pro ty začínající. Což je v současné době, kdy úroveň reklamy je na „bodě mrazu“, mimořádně důležité. Vždyť co vidíme na bilboardech všude kolem sebe, co na letácích, které dennodenně nacházíme ve svých poštovních schránkách? Dá se to ještě vůbec nazvat reklamou? Není tam ani stopa po vtipu, nápadu či nadsázce, do očí bije primitivní prvoplánovost, všechno je řečeno nadoraz – a přitom naše mateřština přímo vybízí k jazykovým hříčkám, rýmovačkám a slovní ekvilibristice všeho druhu. Návrat k prvorepublikovým kořenům je za této situace možná poslední šancí, jak českou reklamu opět vrátit na výsluní všeobecného zájmu a obdivu. 

Co říci závěrem? Kniha Dušana Pavlů je monumentálním literárním skvostem, v němž se nám jeho autor představuje v roli na slovo vzatého odborníka a skvělého průvodce fascinujícím světem reklamy.  Nakladatelství Grada si určitě zaslouží velké uznání za to, že se do tohoto jistě velmi náročného podniku pustilo a dovedlo ho do zdárného konce. Dle mého názoru jde o jeden z nejvýznamnějších vydavatelských počinů letošního roku!  

neděle 4. října 2026

POETICKÉ KOMENTÁŘE (273)

 








„Běžte k volbám!“ říká všude

proto mne dost zaráží

že on sám si raděj bude

válet šunky na pláži...